HISTORIE, OBJEVOVÁNÍ, ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ JESKYNĚ
Jeskyně Na Špičáku patří mezi nejstarší písemně doložené jeskyně v Evropě. Už roku 1430 se o ní zmiňuje prospektor Anthonius Wale z Krakova ve svých „Pokynech pro hledače zlata" a mylně ji považuje za prastaré horní dílo. Někteří autoři považují za oprávněnou dokonce i domněnku, že jeskyně byla přechodně obydlena uprchlíky, kteří se do ní uchýlili před vpádem Tatarů už roku 1241. Jisté je, že byla objeveny při lámání mramoru již ve středověku. Po staletí pak skýtala útočiště jednotlivcům i skupinám obyvatel a často byla navštěvována i zvědavci a dobrodruhy. Dle některých autorů se v jeskyni ukrývali a své bohoslužby konali Čeští bratři po bitvě na Bílé hoře a není vyloučeno, že po nějakou dobu byla jeskyně i poustevnou. Na začátku 19.století byla v jeskyni nalezena lidská kostra, pokládaná za pozůstatky osamělého návštěvníka, který zde zabloudil a vyhladověl.
V 80.letech 19.století na žádost německého horského spolku MSSGV jeskyně odborně prozkoumal brněnský geolog Alexandr Makowsky a roku 1885 je zmapoval vojenský topograf Johan Ripper, zeť zakladatele jesenických lázní G. Priessnitze. Jeho pozoruhodně přesná mapa byla užívána ještě ve 20. století. První zprávy o historických nápisech podal roku 1886 frývaldovský vlastivědný pracovník Adolf Kettner.
V letech 1884 – 1885 německý horský spolek MSSGV jeskyně primitivně upravil a zpřístupnil veřejnosti. Návštěvníci procházeli jeskyněmi s průvodcem a svítili si karbidovými lampami. Snad vysoké vstupné bylo příčinou malé návštěvnosti a spolek se posléze jeskyní zřekl. Přesto byly až do druhé světové války významným turistickým centrem. Za války byly jeskyně opět úkrytem obyvatel z okolí, i německých vojáků. Ještě počátkem roku 1947 se v nich ukrývali příslušníci organizace Wehrwolf.
V roce 1949 převzal opuštěné jeskyně Komunální podnik v Jeseníku a následně národní podnik Turista - Severomoravský kras, který je v letech 1954 – 1955 znovu upravil, elektricky osvětlil a doplnil o štolu nového východu. Slavnostně byly jeskyně otevřeny v květnu 1955. V roce 1994 byl přístup k jeskyni i některé části prohlídkové trasy přizpůsobeny parametrům invalidních vozíků a jeskyně se staly bezbariérovými.
HISTORICKÉ NÁPISY A KRESBY NA STĚNÁCH JESKYNĚ
Jeskyně Na Špičáku patří mezi přírodní výtvory poznamenané mimořádným množstvím nápisů a kreseb. Zatímco v dnešní době je poškozování jeskyní nápisy nežádoucí a trestné, zachování tohoto nešvaru z historických dob je cenným pohledem do minulosti. Každý záznam, letopočet, znak či vyobrazení pomáhá nahlédnout do historie jeskyní a jejich využívání, o čemž máme často jen mlhavé informace. Epigrafické záznamy na stěnách jeskyní Na Špičáku studovali a dokumentovali odborníci už několika generací. Za nejstarší ověřený letopočet napsaný na jeskynní stěně dlouho považovali datovaný záznam z roku 1564. Následně jsou také uváděny zejména letopočty 1613, 1645, 1678, 1743, 1763 a mnoho z 19.století. Orientační archeologický průzkum nápisů v roce 2003 však odhalil zatím nejstarší letopočet z roku 1519 s pravděpodobně prospektorským symbolem. V jeskyni je však mnoho dalších nápisů a kreseb, mnohdy už nečitelných a bez udání letopočtu. Není vyloučeno, že některé jsou ještě starší.
Nápisy a kresby byly vytvářeny různou technikou. Nejběžnější jsou záznamy psané uhlem, červenou rudkou a tuhou. Používána byla také rudka hnědá, saze a několik záznamů je tesáno, ryto nebo do skály vyškrabováno. Pomineme-li nečitelné nápisy, jména a texty bez udání letopočtu, nejvíce záznamů pochází z 19.století a počátku 20.století (od roku 1885 byly jeskyně oficiálně zpřístupněny veřejnosti). Několik letopočtů je ze 17.století.
Mimořádný zájem vyvolávají kresby a piktogramy. Několikrát se v jeskyních opakuje znak dvou zkřížených šavlí a to v místech hůře přístupných. Objevuje se také symbol hornictví – zkřížená kladiva. Nejvíce diskusí však proběhlo kolem původu kresby Kalvárie – dvou postav modlících se pod křížem s Ukřižovaným. Je provedena hnědou rudkou a stejně jako vyobrazený kříž s půlměsícem je spojována s údajnou návštěvou Českých bratří, kteří se zde podle pověstí ukrývali po bitvě na Bílé hoře. Je pravděpodobné, že se jednalo o primitivní oltář.
